Dynamické a biodynamické veřejné osvětlení – víra a realita

Tématem veřejného osvětlení, které proniklo až do podmínek aktuální dotační výzvy na jeho podporu z programu EFEKT, je tzv. dynamické a biodynamické veřejné osvětlení jako trend v moderních osvětlovacích technologiích. To první umí ztlumit a zase rozsvítit světla, to druhé umí měnit barevný odstín světla. Vše se děje s cílem ochránit přírodu ve městech. Věc však není tak jednoduchá, jak se snaží ukázat někteří dodavatelé uvedených technologií i některé vládní instituce. Mimo jiné i touto problematikou se bude zabývat konference Smart city FOR ARCH, doprovodný program veletrhu FOR CITY 2020.  Z portálu Smartcityvpraxi.cz provozovaného jejími organizátory zde uvádíme zajímavý komentář.

 

Primárním cílem veřejného osvětlení od jeho vzniku je prevence úrazovosti a pouliční kriminality, včetně podpory bezpečnosti silničního provozu. Je ověřeno, že vypínání nebo nešetrné tlumení veřejného osvětlení má okamžitý negativní dopad na bezpečnost občanů. Tam, kde je ve hře bezpečnost, není prostor pro kompromisy. Je nutno svítit tak, aby každý viděl a byl viděn.

 

 

Různé živé organismy (rostliny, živočichové) jsou skutečně citlivé na různé barevné spektrum. Tento problém je však složitější, než se obvykle prezentuje. Praktickým důkazem jsou individuální „světelné recepty“ pro jednotlivé zemědělské plodiny v uzavřených pěstírnách.

 

Lze nicméně jednoduše říci, že není důvod svítit do stromů a keřů – je to zkrátka neekologické i neekonomické.

 

Tlumit a opět rozjasňovat veřejné osvětlení má smysl tam, kde je provoz minimální a zároveň cesta prochází přírodou, tedy například v parcích.

 

Změna barevného tónu veřejného osvětlení podle požadavků okolního prostředí (tedy princip tzv. biodynamického osvětlení) je problém zahrnující technické, ekologické a zdravotní aspekty. Tento problém je stále v řešení a neexistuje na něj v současnosti jednoznačná odpověď v podobě jedné konkrétní technologie.

 

Větší spotřebu energie i větší investici, a tedy „méně ekologické“ i méně ekonomické osvětlení, může v praxi zapříčinit také objevující se požadavek na „svícení pouze dolů“ – například pokud se kvůli němu musí instalovat více svítidel, aby byla komunikace rovnoměrně osvětlená.

 

Pokud obyvatelé rezidenční čtvrti subjektivně považují – bez ohledu na příčinu – veřejné osvětlení v bezprostředním okolí svého bydliště za nedostačující z pohledu ochrany své bezpečnosti, nic jim nezabrání instalovat si na svých nemovitostech vlastní svítidlo, zpravidla ovládané senzorem pohybu, které kromě jejich nemovitosti osvítí i část veřejné komunikace. Takovéto svítidlo obvykle nebude brát jakékoli ohledy na ekologické nebo jiné požadavky dotačních programů. Jednoduše řečeno: Necítí-li se občané dostatečně chránění veřejnými službami, pomohou si zpravidla sami podle vlastního uvážení a možností. To platí zcela obecně, a tedy i pro veřejné osvětlení. Subjektivní vnímání veřejného osvětlení občany proto není radno podceňovat.

 

Veřejné osvětlení není jediným, a někdy ani převažujícím, zdrojem umělého světla ve městech a zmiňovaného světelného smogu. Neméně závažný problém představují různobarevné intenzivně zářící světelné reklamy, jejichž vliv na životní prostředí je však neprávem opomíjen.

 

K otázkám veřejného osvětlení je nutno přistupovat individuálně a s rozmyslem. Je nebezpečné podléhat módním trendům a skupinovým nátlakům, ať už jsou vedeny komerčními zájmy, nebo obyčejnou nevědomostí.

 

Celý článek je k dispozici zde: http://www.smartcityvpraxi.cz/rozhovory_komentare_89.php